Marek Šindelka

A začalo to tak nadějně...

Není divu, že Šindelka svou Únavou materiálu vyvolal pozornost. Dobře napsaná kniha na aktuální téma, na něž má téměř každý nějak vyhraněný názor, snad ani nemohla neuspět. A je třeba uznat, že přinejmenším první čtvrtinu či dokonce polovinu knihy jsem nepochyboval, že Magnesia Litera je na místě. Jenže v druhé polovině jako by se Šindelkovo téma rozdrolilo do řady nesouvisejících úlomků, které se již nepodařilo spojit dohromady.

Při psaní na současné a mediálně pokryté téma se může snadno stát, že se z originální prózy stane spíše převyprávění novinových článků, které mají čtenáři velice čerstvě v paměti. Pokud by Únava materiálu pojednávala kupříkladu o útěku židovské rodiny z Vídně anektované nacistickým Německem (kterou podobně jako současné uprchlíky směřující do Evropy nikdo nechtěl přijmout), mohl by autor čerpat z dobových událostí jak by se mu zachtělo a přesto by šlo o příběhy pro většinu čtenářů nové, které by bylo snadné spojit s hrdiny knihy. Jenže v případě současné uprchlické „krize“ je to trošku jinak, většina incidentů a situací, ze kterých kniha vychází, je ještě v čerstvé paměti a autorovi se je nedaří přenést do osobní roviny. Jestliže se Šindelka snažil přiřadit tvář všem těm anonymním lidem, kteří reálně zažívají jím popisované útrapy, bohužel selhal, neboť jsem na konci knihy neměl k jeho hrdinům o nic větší vztah než k oněm anonymním davům, které po dlouhou dobu plnily přední stránky novin.

Kecal bych kdybych tvrdil, že jsem nebyl zvědavý, jak se příběh vyvine, jenže s každou přibývající stránkou druhé poloviny knihy, v níž se témata nabalovala a nakusovala ovšem nedokončovala, bylo jasnější, že se žádné velké překvapení nečeká. Jasně, oceňuji lidskost Šindelkova přístupu, někoho možná může překvapit, že i uprchlíci jsou lidé. Pokud se však nejmenujete Tomio, nebudete na konci Únavy materiálu o nic moudřejší. Pokud ano, zavrhnete Šindelkovy hrdiny jako nerealistické Mirky Dušíny, kteří se i v naprostém zoufalství snaží jakékoli prohřešky vyvážit dobrými skutky, jen aby snad neměli na kontě jakýkoli černý puntík.

Tři hvězdičky si však Únava materiálu zaslouží. První hvězdičku dostane za svou strhující první část. Druhou za zajímavé téma. A třetí prostě proto, že je mi Šindelkův světonázor sympatický a nikdy jsem vám nesliboval, že budu hodnotit objektivně.… (més)

Het derde boek dat ik van deze schrijver lees door het Das Mag abonnement. De titel stond me wat tegen omdat ik bang was voor moraliseren over het klimaat. Dat pakte uiteindelijk heel anders uit en de uitleg van de titel verraste mij zelfs doordat het alleen een keer terloops is genoemd als zijnde een van de psychische stoornissen waar de vorige generatie aan heeft geleden.

Het boek speelt zich af in een toekomst waarin door klimaatveranderingen de mensen noodgedwongen hele andere levens zijn gaan leiden en de politieke structuren ook aan verandering onderhevig zijn. Er is een continu gevoel van hitte en vochtigheid aanwezig zonder dat dit nu zo expliciet beschreven staat. Dit maakte wel indruk op me.

Wat mij minder boeide was het eigenlijke verhaal over een man die een zeldzame plant gesmokkeld heeft. Zijn achterliggende geschiedenis wordt in brokstukken langzaam prijs gegeven. Het springen in de tijd verwarde me soms en ook de perspectiefwisselingen kon ik niet altijd meteen plaatsen. Het voelde mij te veel bedacht en te weinig natuurlijk waardoor het me te weinig greep.

De vormgeving vond ik dan wel weer heel mooi met de hoofdstukken die simpelweg met een cijfer zijn aangeduid waarbij op een dubbele bladzijden organische vormen te zien zijn zonder dat het werkelijk iets is net zoals op de kaft maar dan in zwart-wit.… (més)