Petr Hora-Hořejš

Od nástupu Habsburků (1526) k pobělohorskému stmívání (1627). Jsme u významného milníku českých dějin. U památného letopočtu 1526. Tehdy, 29. srpna, byla nečekaně přetržena pětapadesátiletá éra panování Jagellonců v českém státě. Mladičký, dvacetiletý král Ludvík Jagellonský podstoupil se svou nekvalitní, nepříliš odhodlanou armádou nerovnou řež s přesilou tureckých nájezdníků u Moháče (na samém jihu dnešního Maďarska). Byl bleskově poražen a na útěku z bojiště se utopil v tamních močálech. Český svatováclavský trůn náhle osiřel právě tak jako uherský svatoštěpánský. Aktuálního obsahu nyní nabyly dřívější úmluvy Habsburků s Jagellonci o vzájemném dědění v podobném případě. A tak brzy po nešťastné moháčské bitvě získal českou královskou korunu třiadvacetiletý Ferdinand I. Habsburský. Nikdo v tom okamžiku nemohl tušit, že se Habsburci po následující čtyři věky, až do roku 1918, vladařského žezla v českém státě už nepustí...… (més)

Od časů Přemysla Otakara I. Do nástupu Habsburků (1197 1526). Ocitáme se na prahu 13. století. V éře vrcholného feudalismu. Tedy v čase hlubokých proměn společnosti, ekonomiky, životního stylu. Osídlování dosud neobydlených prostor mění tvář české krajiny. Přibývá obdělávané půdy. Nové agrotechnické postupy umocňují její plodnost. Rodí se nový typ lidské pospolitosti, středověká města střediska kvetoucích řemesel i obchodu. Upevňuje se český feudální stát. Roku 1212 se Zlatou bulou sicilskou stává dědičným královstvím. Korunu Přemyslovců od té doby panovník předává prvorozenému synovi. O toto upevnění samostatnosti a územní nedělitelnosti českého státu se zasloužil Přemysl Otakar I., který obratně a velmi účelově využil svárů uvnitř římskoněmecké říše a vydobyl svému majestátu uznání všech rozhodujících autorit včetně císaře a papeže. Období hluboké krize konečně pominulo...… (més)

Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku. Přijměte pozvání na cestu proti času! Na výlet do míst, kde dnes žijeme. Do krásného kraje uprostřed Evropy. Půjdeme světem, pro který má naše mateřština líbezná pojmenování: Domov. Vlast. Chceme se toulat minulostí, sem tam zastavit, prodlít a naslouchat ozvěně, jež doléhá až k nám do přítomnosti. V hluku moderní doby je ta ozvěna takřka neslyšitelná. Přesto zní ve všem našem počínání. Bydlíme v domech, které jiní lidé postavili. Sklízíme ovoce ze stromů, které jiní lidé sázeli. Co známe, sdělili nám jiní lidé řečí, kterou jiní lidé vytvořili. Přes dálavy staletí k nám doposud promlouvají kamenné památníky po předcích - jejich města, hrady, chrámy. Kocháme se krásou podivuhodného množství uměleckých děl, z nichž vane dech starobylosti a mistrovství. Jejich prostřednictvím se člověk ohlíží zpátky a zažívá pocity úcty i obdivu. Ať jakkoli jsme zaujati dneškem, ať jakkoli jsme myšlenkami, city i činy zakotveni v přítomnosti, nic to nemění na faktu, že tvoříme pospolitost též s dědy a pradědy, jedna země a jedno dědictví nás pojí s lidmi dávno zpráchnivělými. Z mlhavých dálek věků se přes propast času klene most, jehož druhý pilíř tkví ve vzdálených dobách budoucích, a my po tom mostě kdesi uprostřed jdeme. Neseme si životem zkušenosti předchozích pokolení. Každý z nás v sobě chováme celá staletí, ba tisíciletí. A tak aniž si to uvědomujeme, jsme si blízko, velmi blízko i s lidmi, které jsme nikdy nepoznali. Pojďte! Vypravíme se za nimi. Kniha je doporučena Ministerstvem školství ČR jako četba k výuce dějepisu pro ZŠ a SŠ.… (més)

Habsburské dynastii po roce 1700 chyběla panovnická krev. Muži vymírali, noví nepřicházeli. Celkem 56 roků se ve španělské ani rakouské větvi rodu nenarodil chlapec, který by přežil raný věk. A tak mohykán bez dědice císař Karel VI. musel legitimovat tenkrát nezvyklé nástupnictví - po přeslici. Obtížným prosazením tzv. pragmatické sankce nakonec dokázal předat trůn nejstarší z dcer, Marii Terezii. Pátý díl mapuje období od nástupu Marie Terezie (1740) do konce napoleonských válek (1815).… (més)